3D tisk, známý také jako aditivní výroba, je technologie, která vytváří trojrozměrné objekty vrstvením materiálů na základě souborů digitálního modelu. Jeho funkční základ spoléhá především na synergii digitálního designu, vědy o materiálech a technologií přesného řízení.
Zaprvé, hlavní funkce 3D tisku spočívá v jeho schopnosti transformovat modely pomocí počítače{1}}navrhování (CAD) na pevné objekty. Software pro řezání rozděluje 3D model do stovek nebo tisíců vrstev 2D průřezových dat, která pak tiskárna vytvoří vrstvu po vrstvě. Tento proces eliminuje plýtvání materiálem spojené s tradiční subtraktivní výrobou (jako je řezání a vrtání) a výrazně zlepšuje využití materiálu.
Za druhé, funkčnost 3D tisku závisí na rozmanitém výběru materiálů. V současné době mezi materiály pro 3D tisk patří plasty, kovy, keramika, kompozity a dokonce i biologická tkáň. Různé materiály jsou vhodné pro různé aplikace. Například plasty se běžně používají při rychlém prototypování, zatímco kovové prášky jsou široce používány v letectví a výrobě lékařských zařízení. Tiskatelnost materiálu přímo ovlivňuje přesnost tisku, pevnost a kvalitu povrchu, díky čemuž jsou pokroky ve vědě o materiálech klíčové pro rozšíření možností 3D tisku.
Funkční základ 3D tisku navíc zahrnuje také vysoce-přesné řízení pohybu a technologie lisování. Mezi běžné tiskové technologie patří modelování tavené depozice (FDM), stereolitografie (SLA) a selektivní laserové slinování (SLS). Každá technologie využívá různé zdroje energie (jako je teplo, laser nebo UV) a formy materiálu (vlákno, kapalina nebo prášek) k dosažení lisování, čímž uspokojuje potřeby různých průmyslových odvětví.
Možnosti 3D tisku se neomezují na rychlou výrobu, ale rozšiřují se také na personalizované přizpůsobení, výrobu komplexních struktur a distribuovanou výrobu. S technologickým pokrokem se jeho aplikace v oborech, jako je medicína, automobilový průmysl a stavebnictví, budou dále rozšiřovat a stanou se klíčovým pilířem budoucí inteligentní výroby.
