Požadavky na kvalitu odlitku na konstrukci součásti

Mar 04, 2026

Zanechat vzkaz

Rozumná struktura součásti může zabránit mnoha vadám odlitku. Chcete-li zajistit vysoce-kvalitní odlitky, je třeba zvážit následující aspekty týkající se požadavků na strukturu součásti:

**1. Minimální tloušťka stěny odlitků**

Za určitých podmínek odlévání se minimální tloušťka, při které může odlévací slitina zcela vyplnit formu, označuje jako minimální tloušťka stěny odlitku. Aby se zajistila schopnost slitiny vyplnit formu a zabránilo se defektům, jako jsou chybné běhy nebo studené uzávěry, tloušťka stěny odlitku nesmí být menší než minimální tloušťka. Minimální tloušťka stěny závisí na faktorech, jako je způsob odlévání, slitina odlévání, struktura součásti, teplota lití a vlastnosti formy.

**2. Kritická tloušťka stěny odlitků**

Zatímco zvětšování tloušťky stěny odlitku prospívá schopnosti slitiny plnit formu, může také vést k defektům, jako jsou smršťovací dutiny, pórovitost, hrubé mikrostruktury a segregace, které snižují mechanické vlastnosti odlitku. Pro různé licí slitiny existuje kritická tloušťka stěny. Za touto kritickou tloušťkou stěny se mechanické vlastnosti odlitku nezvyšují úměrně s tloušťkou, ale místo toho výrazně klesají. U odlitků z kujné litiny nesmí být tloušťka stěny příliš velká, aby byla zajištěna výroba předlisků z bílé litiny. U odlitků z tvárné litiny mohou nadměrně silné části vést k plavení grafitu a degeneraci nodularity, což má za následek špatnou nodularitu a výrazné zhoršení mechanických vlastností. Proto by tloušťka stěny odlitků z tvárné litiny měla být také udržována v rozumných mezích.

Konstrukční návrh odlitků by měl vědecky určovat tloušťku stěny na základě faktorů, jako je licí slitina a metoda, přičemž by se neměly používat příliš tlusté části. Výběrem vhodných tvarů průřezu{1}}a použitím výztužných žeber ke snížení tloušťky stěny lze tloušťku stěny udržet mezi minimálními a kritickými hodnotami, čímž se ušetří materiál a sníží se hmotnost odlitku. Kritická tloušťka stěny úzce souvisí s licí slitinou a metodou. Pro lití do písku lze kritickou tloušťku stěny pro různé licí slitiny obecně považovat za trojnásobek minimální tloušťky stěny.

**3. Tloušťka vnitřních stěn odlitků**

Podmínky pro odvod tepla pro vnitřní stěny odlitků jsou horší, což má za následek pomalejší chlazení a rychlost tuhnutí. Na spojích mezi vnitřní a vnější stěnou může snadno vznikat teplotní pnutí, které vede k prasklinám v odlitku. U slitin s výrazným smrštěním při tuhnutí jsou vnitřní stěny také náchylné ke smršťovacím dutinám a pórovitosti. Vnitřní stěny odlitků by proto měly být tenčí než vnější stěny, aby se zajistilo rovnoměrné chlazení a minimalizovalo tepelné namáhání, čímž se zabrání defektům, jako jsou praskliny.

**4. Přechody a spoje litých stěn**

Tloušťka stěny odlitku by měla být pokud možno stejnoměrná, aby se předešlo silným úsekům a zabránilo se tvorbě horkých míst. Struktura odlitku by neměla vytvářet výraznou odolnost proti smršťování. Pozornost by měla být věnována přechodům tloušťky stěny a zaoblení, pomocí postupných přechodů a větších poloměrů zaoblení spojovat úseky a zabránit vzniku trhlin způsobených koncentrací napětí.

Typy spojů stěn v odlitcích lze obecně rozdělit do pěti forem: ve tvaru K-, ve tvaru X-, ve tvaru H-, ve tvaru Y- a ve tvaru kříže-. Na spojích stěn vytváří zvýšená tloušťka horká místa, což vede k pomalejšímu tuhnutí a defektům, jako je koncentrace napětí, praskliny, deformace, smršťovací dutiny a pórovitost. Proto by měly být preferovány spoje ve tvaru L, aby se minimalizovala a rozptýlila horká místa a zabránilo se křížovým spojům.

U odlitků vyrobených ze slitin s výrazným objemovým smrštěním, jako jsou ocelové odlitky, které jsou náchylné k vadám smršťování, by měla být pečlivě přezkoumána struktura součásti, aby byla zajištěna možnost směrového tuhnutí.

**5. Prevence deformace a deformace odlitků**

Tenkostěnné podlouhlé odlitky, velké ploché odlitky a podlouhlé krabicové{1}}díly s nestejnou tloušťkou stěny, jako jsou lůžka obráběcích strojů, jsou náchylné k deformaci a deformaci. U prvních dvou typů dochází k deformaci v důsledku nedostatečné strukturální tuhosti a vnitřních pnutí způsobených rozdíly v rychlostech ochlazování na různých površích, což vede k výraznému zkroucení. U posledně jmenovaných je deformace důsledkem velkých rozdílů v tloušťce stěny, které způsobují značná vnitřní pnutí během ochlazování. Deformaci a deformaci odlitků lze řešit zlepšením struktury odlitku nebo použitím vzorů zpětné deformace.

**6. Vyhýbání se velkým vodorovným plochám**

Pokud se během lití v dutině formy objeví velký vodorovný povrch, rychlost stoupání roztaveného kovu se výrazně sníží, když dosáhne této oblasti v důsledku náhlé expanze průřezu-. Dlouhodobé vystavení horního povrchu formy teplu může snadno vést k defektům, jako je vniknutí písku, připálení-, pískové otvory a chybné běhy. Aby se to zmírnilo, lze vodorovné stěny předělat na šikmé stěny. Pokud strukturální změny nejsou možné, měly by být použity techniky nakloněné lití.

Odeslat dotaz